a jejich celosvětový hit By the rivers of Babylon nás obšťastňuje více jak čtyři desítky let. Po delší době jsem na tu píseň opět narazila a bylo mi skvěle, jako ostatně vždy, když ji poslouchám. Navzdory tomu, že zpívá o smutné životní zkušenosti lidí, o které se můžeme dočíst v Bibli, v Žalmu 137., navzdory tomu, že jde o zkušenost ze zajetí, tak ta píseň se mnou rezonuje. Rozeznívá celé mé tělo a mně se chce tancovat. Je to zážitek. Dvořákovo zhudebnění tohoto žalmu Při řekách babylonských má naprosto jiný hudební výraz. Úplně se na mě přenáší sklíčenost a úzkost zajatců a jejich lítostivá touha po domově a po Sijónu, po čase, kdy se jim zase budou dobře zpívat „písně sijónské“.
Návrat domů byl zajatcům nakonec umožněn, to je známá historie. Tuším, že i skladatelé obou písní ji znali. Při porovnávání těch dvou skladeb mi dochází, jak je to s námi lidmi někdy těžké, protože i když víme, že se něco dobrého povedlo, i když k nám přichází samé dobré zprávy, nepřináší nám to do našeho osobního života automaticky radost a spokojenost. Cítíme-li se z nějakého důvodu špatně, nebo ještě hůř, tak i dobrá slova o naději to s námi mají těžké.
Poslech By the rivers of Babylon probouzí asociaci. Hlavou se mi honí zajetí svého druhu, Nouzový stav v naší zemi a lidé, kteří touží po Sijónu. Sijón si totiž můžeme velice konkrétně spojit se zeměpisným údajem a se souřadnicemi na území města Jeruzaléma. To slovo však bylo a je používáno i symbolicky jako označení náboženského společenství, tedy i jako označení církve. Jsou v těchto dnech mnozí, kteří se těší na své kostely a modlitebny a na bohoslužby v nich, na všechno to, co k nim patří. Vyhlížejí „rozvolňování“ nejrůznějších opatření. Současně jsme si ale mnozí zvykli na stávající stav a umíme se v něm stále lépe pohybovat. Neděle si plníme podle svého přání a podle svých možností. A já jsem teď velmi zvědavá na to, jak se nakonec vybarvíme. Protože mezi babylonskými zajatci ne všichni toužili po návratu a po Sijónu. Někteří se navrátit nechtěli, protože se v Babylonii doslova spokojeně usadili a dařilo se jim dobře. A také se nevrátili, když dostali příležitost. Jsem zvědavá, kolik lidí se po skončení Nouzového stavu rádo opět vrátí „na Sijón“ a kolik z nás dá druhým na vědomí: „Děkuji, nechci, mně je dobře tak a ne jinak.“ Jsem zvědavá, ale možná se toho moc nedozvím. S jistotou však budu vědět, jak se ten návrat na Sijón má se mnou.
JR/02.05.2020
Comments